Mistrovství klubu GSUK na rány v Českém Krumlově 22. a 23.9.2017

Rok se sešel s rokem a zase jsme navštívili Svachovu Lhotku resp. Český Krumlov. Důvody proč tomu tak  jsou stále stejné, přesto si je dovoluji shrnout : upravené hřiště, pěkné ubytování.
Někteří z nás dorazili již v pátek na tréninkové kolo a flajt Milan M. Vláďa L. a duo J&J (Dvořák a Chotěborský) si zahráli jamkovku dvojic o to kdo prohraje, bude muset oslovovat vítěznou dvojici večer „pane Velkovezíre“. Už jsme s Vláďou prohrávali 8 bodů, ale představa, že budeme nosit pivo a oslovovat J & J „pane Velkovezíre“ byla nepředstavitelná, nás doslova nakopla - vyhráli jsme o 1 bod. Bohužel, škoda že forma nevydržela na hlavní akci „Mistrovství“, jen Jirka D. potvrdil rostoucí formu.
V sobotu se hrálo podle individuálně složených flajtů a pořadí z tohoto dne určilo pořadí na neděli.
Po prvním dni vedl v mužích Jiří Dvořák před Vláďou Lacinou a Milanem Matějů a v ženách Štěpánka Hofmannová před Evou Trlovou a Evou Bažilovou. Jirka nám ostatním skoro nadělil „kanára“ ale v ženách byl souboj hodně vyrovnaný.
Na druhý den jsme měli obavy z počasí, ráno pršelo a vše se v dobré obrátilo a dohrávali jsme za krásného slunečného počasí. Druhé kolo zřejmě nejvíce vyhovovalo Kučírkovým, kteří se svým výkonem posunuli oba na 3. místo (asi kvalitní domácí breafing a rozbor hry).
Mistry klubu se stali Štěpánka Hofmannová a Jiří Dvořák – Gratulace!!!
Ještě jsme měli katogerii na stbl. body, kde s přehledem vyhrál Vláďa Chochola ( jediný zlepšoval ) a mezi ženami se na bednu musely vejít společně Veronika Brabcová a Věra Trlová.
Tak to je vše z mé strany k Mistrovství na rány a golfu zdar!!!
Milan

Výsledková listina:
ženy
muži
eclectic

A ještě doplnění od Jirky-Mistra Dvořáka:
Je to o pocitech a zážitcích. Letošní Krumlov se fakt povedl. Podobně jako Václav II se svojí družinou přispěchal ke Krumlovu ztrestat odbojného zemského škůdce Vítka z rodu Vítkovců, řečeného z Krumlova, přispěchala družina GSUK ztrestat odbojné hřiště na Svachovce. Vítkem vypálený klášter ve Zlaté koruně je nedaleko, bitevní pole bylo zvoleno a družina se jala brousit hole a ukázat tomu kusu hlíny, trávy, písku a sem tam nějaké té dírky co proto. Družina se nejprve sešla v základním táboře a prubla secvičení sestav doprovázené obhlídkou toho kusu země, kde se to má konat a odpolední program sliboval předávání zkušeností, sdílení zážitků a pokračování veselé zábavy. Vše probíhalo nějak přirozeně, nikdo nic netlačil, tak se povídalo, smálo, bavilo a degustovalo J. Samozřejmě vše podle vkusu každého soudruha. Někteří družiníci předpovídali vítězství, někteří se zabývali jinými emocemi, někdo znovu nabytou svobodou znejistěl a dodával si kuráže, prostě ten důvod se vždycky našel, posezení to bylo jako v táboře před bitvou. Postupujícím večerem se zkušení bojovníci postupně odebírali na lože odpočívat, osobně jsem se také v době popůlnoční loučil, abych na druhý den držel kopí pevně a netřásla se mi ruka, vlajku si když tak nechám ukázat. Genderově vyvážený zbytek družiny se ještě zdržel na place a při medovině ladil taktiku na druhý den. Byl jsem trochu zvědavý jak přečkám noc, Jiřík mě varoval, že strašně chrápe, ale taky nejsem v téhle disciplíně začátečníkem.
Ráno bylo bolestivé, ale jak pro koho. Pro mě docela málo, ale našli se tací, které to bolelo o něco, nebo i o hodně víc. Na druhou stranu byly k vidění i různé taktické situace a jejich řešení, skoro jako na přehlídce, za zmínku především stojí: přežití v divočině, fyzická vybavenost, orientace v nepřehledném terénu a třeba i schody. Po snídani se vybičovaná družina vrhla do boje a flajt následoval po flajtu. Ještě štěstí že neútočíme po falangách. Počasí klaplo a výsledky dávaly tušit rozložení družiny na druhý den, hřiště se ukázalo být silnějším, než tvrdily předpoklady a i když se každý blýskl nějakou taktickou peckou na jamce, tak v součtu to bylo pod možnosti. Někdo více, někdo méně, podle vůle co měl v sobě. Taktický, ne zcela uspokojivý výsledek nebyl důvodem pro změnu strategie, odpoledne probíhalo skoro jako přes kopírák předešlého dne, doplněný návštěvou lihovaru a rozšířením si zkušeností v oboru. Někteří spolubojovníci překvapili svými znalostmi a decibely které dokázali ze sebe dostat, ale jinak se odpoledně/večerní zábava opakovala s drobným rozdílem, spát se šlo přibližně ve stejném stavu, ale přeci jenom lehce dřív.
Ráno bylo o poznání méně bolestivé, snídaně a šup se zase poprat. Výsledkem bylo vlastně překvapení. Většina na tom byla výsledkově hůře, někdo více, někdo méně, ale Chocholáč se s tím popral důstojně a zlepšoval, prostě pecka. Vyhlášení vítězů proběhlo doprovázené dary a mě to konečně vyšlo, zúčastnit se a vyhrát. Pro Štěpánku to byla zažitá klasika, i když spoluhráčky naznačovaly, že i zde je prostor pro změnu, ale pro mě to bylo trochu víc, než jenom nejnižší číslo. Před lety, konkrétně 28.9.2012 jsem tady hrál svůj první turnaj v životě a hned první den jsem dosáhl úspěchu a snižoval z 54 na 48. Při vyhlášení mistra klubu jsem tehdy obdivoval Mejdžra, který pro mě v tu doby byl golfovým bohem, protože byl „mistr“ a moje ctižádost byla dosáhnout jeho úrovně. Co naplat, že jsem v průběhu doby začal hrávat nižší čísla, tady mi pořád unikal. Až doteď a mě se to konečně povedlo a podařilo se mi vyrovnat se svým golfovým bohům.
Tak zase za rok ! Ostřete svá kopí, studujte a pilujte taktiku, také nebudu zahálet a kdybych neobstál, věřte, že Vám to příště udělám alespoň těžký !
Jorge 

 

 

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•